Podle vzoru cikánských hudebníků definuje od roku 2006 skupina hudebníků z Vroclavia, Lublina a Lvova vlastním způsoben hudební mozaiku karpatské oblasti a Balkánu. V multikulturní Východní Evropě nacházejí universální jazyk, spojující vzájemně zdánlivě izolované skupiny lidí. Je to hudební dialekt poukazující na všechno, co je společné, na radost, vášeň, touhu, smutek, je to "pravdivá řeč" (ČAČI VORBA), pulzující vlastním životem, nezávislým na kulturních, geografických nebo politických hranicích. Hudební skupina ČAČI VORBA je nadčasová. Vzdáleny, ale jistým způsobem i blízké jsou rumunské doina, bulharské horo, řecké sirto nebo turecká karsilama, které se každou chvíli proplétají novými tvářemi. Kapela s radostí sahá po hudebních tradicích Romů, Maďarů, Rumunů, severních Slovanů, Řeků a národů blízkého východu, historicky zapsaných do hudebního dědictví Evropy. Nebrání se ani použití prvků lidové hudby.